Systém srdce–mozek

Většina z nás se ve škole učila, že srdce neustále reaguje na „příkazy“ zaslané mozkem ve formě neurálních signálů. Nicméně není tak všeobecně známo, že srdce ve skutečnosti odešle více signálů do mozku, než mozek posílá do srdce (komunikace srdce s mozkem 9:1). Kromě toho mají tyto signály srdce významný vliv na funkci mozku – ovlivňující emoční zpracování, stejně jako vyšší kognitivní schopnosti, jako je pozornost, vnímání, paměť a řešení problémů. Jinými slovy, nejen srdce reaguje na mozek, ale mozek neustále reaguje na srdce.

Vědci v HeartMath Institute s dalšími subjekty prokázali, že srdce je smyslový orgán a centrum pro kódování informací a jejich zpracování, s rozsáhlým vlastním nervovým systémem dostatečně složitým, aby jej bylo možno označit jako „srdeční mozek“. Jeho propojení umožňuje učit se, pamatovat si a učinit rozhodnutí funkčně nezávislá na lebečním mozku.

Výzkumníci HMI vysvětlují ve Vědě srdce přehled výzkumu provedeného institutem.

„Výzkum ukázal, že srdce komunikuje s mozkem čtyřmi hlavními způsoby:

1. neurologicky (přenosem nervových impulzů),
2. biochemicky (přes hormony a neurotransmitery),
3. biofyzicky (prostřednictvím tlakových vln)
4. a energicky (prostřednictvím interakcí elektromagnetického pole).

Komunikace podél všech těchto kanálů významně ovlivňuje činnost mozku,“ uvádí Věda srdce. „Navíc naše výzkumy ukazují, že zprávy, které srdce posílá do mozku, mohou také ovlivnit výkon mozku.“

Ačkoli srdce a mozek jsou automaticky v neustálé komunikaci, každý z nás má také tu schopnost a možnost, vědomě a úmyslně nasměrovat srdce k prospěšné a blahodárné výměně zpráv s tělem.

Když záměrně zažijeme upřímné emoce, jako je péče, soucit nebo uznání někoho nebo něčeho, srdce zpracuje tyto emoce, začne být koherentní a jako odpověď bude posílat pozitivní informace po celém těle.

Je tedy již známo, že nejen mozek, ale i střevo a srdce mají své vlastní sítě z několika desítek tisíc až miliónů neuronů, které fungují jako jakési „malé“ mozky uvnitř těla. Takové lokální „mozky“ jsou schopny samy vnímat, podle těchto vjemů měnit svou funkci a dokonce se transformovat podle vlastních zkušeností, tedy určitým způsobem vytvářet jakousi vlastní paměť.

Srdce tedy disponuje svou vlastní polo autonomní neuronovou sítí a kromě toho také produkuje velké množství hormonů, které působí přímo na mozek. Vytváří si vlastní zásobu adrenalinu, který se uvolňuje, když srdce potřebuje podávat maximální výkon.

Srdce také zapojuje celý organizmus do změn svého rozsáhlého elektromagnetického pole které se dá zjistit na vzdálenost několika metrů od těla (magnetické pole 5000 x, elektrické pole 60x silnější než mozek).

Srdce je ovlivňováno centrální nervovou soustavou, ale současně vysílá ke spodině lebeční nervová vlákna, která kontrolují činnost mozku. Malý „mozek“ srdce tedy může ovlivňovat emoční mozek nejen hormony, krevním tlakem a magnetickým polem těla, ale i přímými nervovými spojeními. Jestliže srdce nefunguje, jak má, porucha zasahuje i emoční mozek.

Vztah mezi emočním mozkem a malým „mozkem“ srdce představuje jeden z klíčů k emoční inteligenci. Tím, že se naučíte doslova kontrolovat srdce, naučíte se ovládat i emoční mozek a naopak. Přímým odrazem komunikace emočního mozku se srdcem je normální variabilita srdečního rytmu.

S láskou Hanka Fabijenna