Jak v těle, tak na Zemi

Spirituální kroky k dalšímu pochopení sebe sama, k rozvinutí vnímání, vědomí jednoty, jsou v nové době podporovány z mnoha částí vesmíru, Lady Gaia samotnou i bytostmi z říší, které začínají opět nalézat ta spojení s lidmi, kteří jsou na setkání připraveni.

Jedním z prvních kroků je vyvázání se z her duality. Je to vlastně opuštění takového písečku, kde si bylo možné hrát na cokoliv. Zkušenosti dualitní se pomalu ztrácejí v novém chápání průběhu změn na planetě Zemi. Nové energie, mnohdy z velmi vzdálených míst vesmíru, nacházejí možnost ukotvení zde, nacházejí odezvu u lidí s touhou nového poznání ne z hladu ega, nýbrž z pocitu srdce volajícího o splynutí s tím, co duše kdysi tak velmi niterně znala a čeho se dobrovolně vzdala pro vývoj Vesmíru. Planeta Země po mnoha tisíciletí byla ideálním ,,trenažerem“ k poznání a zažití zkušeností moci, válek, hrůzy lidského utrpení i pro několik bodů zlomu pochopení v historii, že už toho všeho bylo dost, že už to stačí. Mnoha dalšími vývoji se duše inkarnovaly do lidského těla na Zemi k novému projevu. Nebylo to snadné, ve své zhmotnělé ulitě, která byla tolik nepohodlná pro lehkost tvoření, kterou znala duše ze svých jiných cest ve vesmíru. Energie planety byla nízká, však i Lady Gaia věděla o možnosti, možná poslední?, pro lidstvo jako takové, pozvednout se směrem k vibracím vyšším, láskyplným, již bez nutnosti her dětí na písku, který tolik potemněl v hroudy bláta na zemi…

Vítejme novou dobu, v Teď jsme součástí opravdu průlomové změny na planetě, změny vědomí lidstva, vznikajícího nového člověka, dospělého, pro nové tvoření zkušeností mimo vliv duality, pro tvoření v páté dimenzi, na kterou již mnozí ,,jedou“ ve zdravém těle, oproštění od hodnocení a pochybností, mnozí po očku nakukují, mnozí padají na svá dna, aby pochopili, že se děje něco nového.

Oslavujme novou přicházející dobu, s posvátností v sobě, v pohlaví právě jakém jsme, protože to není náhoda!

Že to bude těžké?, ano i ne, bude to velmi spravedlivé, ač se to možná na první pohled nebude zdát. K jednoduchosti tvoření, radostnému spojení s vnitřní jiskrou poháněnou vzdáleným Domovem dříve, nebo později každý doputuje. Sám za sebe, v projevu viditelném, nově čitelném i pocitově pro druhé, se v nových vibracích skutečnosti, v nové energii planety takové nahoty těla dočká každý.

Není čeho se obávat, není třeba se před tím uzavírat, není už třeba před někým klečet v pocitu méněcennosti. Chvíle beze strachu jsou velmi blízko. V lásce, soucitu a klidu v těle, strach nemá šanci působit. Bude už vzpomínkou, se kterou si každý mistrně poradí, jak ji odfouknout. Proti strachu nebojujme, probuzená láska v těle vše protkne tak, jak má, pokud ji otevřeme svá srdce.

Jak je nám v těle, tak je i na Zemi.

Jsme propojené živoucí bytosti, vědomí, které mění nás, Zemi i celý Vesmír.

S vděčností životu,

Hanka Fabijenna