Bosonohé chvíle v přírodě můžeme svým čistým záměrem vyslaným do prostoru, kde právě brouzdáme, proměnit v kouzelnou procházku plnou překvapivých léčebných doteků.

„Jen tak se projít bosý“, vnímat vláhu mechu, trávy, vědomé pokládání chodidel s vnitřním snímkováním terénu. Cestu si užíváš pocitově v lehkosti, v radosti spojení svého těla s tělem Matky Země, která tě zná a každým krokem tě hladí na duši.

Další vhodný záměr pronesený v tichu přírody „léčebné kroky pro mě v teď mé bosonohé chůzi“. Cesta tě povede, kde je potřeba masírovat určitý bod na chodidle, stane se a ty to pocítíš. Chvilkové píchnutí kamínku, těžší otlaky na patě, každý bude mít to své spojení, s možnými úlevovými momenty pláče i smíchu, náhlých vnuknutí i konejšivých impulsů pro duši. Uzemnění po celou dobu procházky je samozřejmé.
Není potřeba soutěžení, kolik dám km, vždy je to o vnitřním pocitu, naslouchání vědomí těla! Mozek plánuje, ego dodává elánu šlapat ještě dál a dál, inu coby ne, vždyť už víme, že necítí bolest a je mu prakticky jedno, jestli se tímto způsobem přetáhneš. Sledování limitů těla, co vydrží či co dám, co si dokážu, už není podporováno z pohledu spouštění samoléčebných procesů těla. Je to slepá ulička, zavírání dveří kvantovému skoku proměny a udání podporujících změn v nově utvářeném chrámu těla pro duši.

Po bosonohé procházce poděkujme sobě, za svoji cestu podpory svému tělu jít mu s odvahou vstříc. Poděkujme místu v přírodě, kde jsme mohli projít, s úctou ke všemu co je součástí života na planetě Zemi, Sol´A´Vana.